v mlze

po noční bouři ráno kráčím kaluží

v hustém oparu všedních iluzí

chladné kapky naděje stékají po listí

možná duši mou od hříchu očistí

po vlhké hlíně mezi stromy kráčím

do dlaní bezedných kapky naděje chytám

nejsou slané jako když bolestí vzlykám

všechny do poháru hořkosti stáčím

a pohár zase jednou přeteče!

neboj se …

opět polknu kapku trpkou

stejně nevyléčí mou duši smutnou

a zítra zase ...

po noční bouři ráno kráčím kaluží

zbaven naděje

a všech iluzí