Poslední osamělce sonet

O čem bych pojednával, to již nevím,

plazící nula žijící vedle anděla,

kdyby tak o mé nemoci nevěděla,

a Sonety osamělce ke konci stavím.

Píšu básně ve znaku šílených rýmů,

kráska, co chyby zadělá, v mé hlavě stvořena,

chyba, pro mne v dokonalosti oděna,

je těžké žít s hlavou plnou dýmu…

Dýchám štěstí čeřené smíchem,

nechci už psát, ale pro anděla žít,

nejraději zavřít svět těsnícím víkem.

Prosím, svět mne ukaž a v něm,

nenech mne psát a v osamění žít,

jen pro tebe, já bojuji s dnem…