Zda-li

V šerém světlu,
bolely mne oči pláčem,
ten z hloubi vyvěral až na povrch.
Divokému větru,
vstříc světlu jsem kráčel,
přes zelenou louku i temný vrch.

Čas běžel jak ten vítr vál,
já stál jsem opodál
a co souzeno mi bylo - již to tam,
co v srdci mám,to znám.

V temnotách jiskřičky jsem zřel,
mně rukou pomocnou se staly,
vždyť co bolestí jsem měl,
nebyly snad marné - zda-li...?