A tak se vzdáváš,
něčeho, co jsi chtěl.
Sedíš a váháš,
zda udělat si to měl.
Že trápí tě to, víš,
musíš se s tím poprat.
Tak dlouho o tom sníš,
teď musíš se s tím srovnat.
Nejlepší přítel, říkal si,
ne-li rodina.
Vedle sebe mít podpisy,
to byla naše vidina.
Nad sklenkou vína,
jste si to slíbili.
Ten slib, vzala jedna vlna,
Čas, by ji lidé nazvali.
Radši si ublížit sám,
než aby to udělal, bratr tvůj.
To celé byl tvůj plán,
teda vlastně můj.
Asi vím, proč jsem to udělal,
říkal jsem si, že lepší to asi bude.
Nechtěl jsem, aby se ten scénář stal,
až mi řekneš kdo za svědka místo mě ti půjde.
To vím, že bych nezvládl,
a tak sám jsem si radši ublížil.
Telefon jsem do ruky popadl,
a největší chybu svého života jsem učinil.
A teď nejde to vzít zpět,
i kdyby ty jsi chtěl.
Tady končí, ten náš svět,
kdy byl jsem ti nejlepší přítel.
Nejde to zakončit jinak než smutkem,
i tak některé pohádky končí.
nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem,
to, že jen já se trápím, mi stačí.
Jednu věc si ale zapamatuj,
bráško můj.
Si lepší pamatuj,
Vždy budu stát za tebou, stůj co stůj.