Sami

Zase ráno, chladná mlha a padající listí,
už je podzim, přišel dřív, než jsem to stihla zjistit.
Šedé nebe, lehký vítr, vstávající město
a já uprostřed toho všeho, mezi všemi, přesto

sama

Tisíc lidí, tisíc očí, tisíc prázdných řečí,
spěchající s brašnou v ruce, se drží madla v křeči.
Mačkají se na sebe, tiché, bledé přízraky
s davem kolem splývají a ač to neví, jsou taky

sami

Tahle tupá samota, mě brzy celou pohltí
a k vlastnímu zániku si pomoci, jednoho dne mne donutí.
Zatím však víme ona i já, že jsou to prázdná slova,
Tak utři si slzy, dnes není ten čas, zítra zkusíme to znova.