Prázdnota

Někdo dvě sklenky rozlil

Nikdo se nikoho nedovolil

A nikdo se nikoho neprosil

Kaluž vody už je dávno v zemi

Věř že tohle líto je mi.

Za domem kdysi rostl dub

Předkové z něj udělali sud

Já dělám na něj ťuky ťuk

Tak jak se patřilo a sluší

Slyšíš to prázdné ticho v duši?

Je podzim, doba nostalgie

Jen říkám – smutno mi je.