(Ne)vinnost

Když už nevím kudy kam,
na sebe se zadívám.
Koho vidím, nevím sama,
je tam jenom smutná dáma.

Snad se snaží trochu usmát,
jenže nemůže to ustát.
Svět se hroutí před očima,
žádná radost - jenom vina.

Vina z čeho?
Kdo ví asi...
Její krásné dlouhé vlasy
pamatují špatné časy.

Každá vina, provinění,
ta člověka hodně změní.
Ať je dobrý, nebo není,
nezůstane nedotčený.

Možná, že za nic nemůže,
to jí ale nepomůže.
Trápit se bude asi stále,
doma, v lese i na bále.

Pyká za ty viny cizí,
snad ten její smutek zmizí.

Až budu na správné cestě,
podívám se na to děvče.
Snad se bude opět smát
a bude jí mít někdo rád.