Zbídačený slaboch

Doba zlá, měsíc přestal osvětlovat mraky,

temno, chlad kapek nepropouští v tůně,

dýchavé černé mračné jedů vůně,

zbídačené, churavé sny vyškrábaly si zraky…

Hybaj, teskná postavo stavět krachu vraky,

napíchni hobliny, bodliny, zmrtvělé plavuně,

do černi smradu, libé ne vůně,

propadni strachu, zardus prachu, zlodějské straky…

Vyrvi ze spárů otěží zbídačeného slabocha,

honem, než štěstím okna zadělá,

dopomoz hnusu, zbavit těla jeho ducha…

Spěchej neb anděl jest blízko toho hocha,

bacha, kouskem tě již viděla,

spěchej a navždy bude myslí hlucha…