Slastné bezvědomí

Krajina domova horami pokryta
poprvé v životě stébla se dotýkám
Edenu silueta,
není než tohoto světa
Jen zde já beztrestně mohu býti mnou
Jen zde zvučí můj hlas nad nížinou

Ale po probuzení zase konci blíž
Éós předává ránem ztěžklý kříž
Zůstat pod hladinou, a nikdy se nevynořit
A když, tak na vteřinu, jenž nenese pocit

Procitnutí je těžký zločin, vždyť o domově zdálo se mi
Ikarova křídla, ještě nepadejte k tvrdé zemi
Raději snad smrt, než vědomou ztrátu
už zase mizí, v bolestném nenávratnu.