Život

A svět se stále točí,

ačkoli snažíš se ho zpomalit.

Osud, ti štěstí někdy půjčí,

ale do smůly ho nejdřív musí zabalit.

 

A tak to bereš, tak jak to je,

s úsměvem jdeš po té cestě dál.

Jsou to jednosměrné koleje,

a najednou nemáš nic na co by ses smál.

 

A tak se jen na hvězdy díváš,

a snažíš se na vše zapomenout.

Zda někdo díky tobě je šťastný, se ptáš,

ale už si prostě nedokážeš vzpomenout.

 

A tak tu jen jsi,

jako prázdný obal.

Jen ty víš, že šťastný nejsi,

smutek jsi jen dobře schoval.

 

A co bude dál,

to je správná otázka.

Možná kdyby jsi se nebál,

Tak ti život zas možná jednou zatleská.