Studna

Studnice přání, 

čeká na tvé tužby,

co nepřichází,

jen tak tak schází.

Místo lásky, něhy,

do ní plivou svůj splín.

Svojí pýchu, sobeckost,

neuvědomují si svojí maličkost.

Jakoby sama nemohla mít přání,

jenom chátrá pod návaly zla,

je to jen studna, co by se trápila?

K tomu ji každá osoba odsoudila.

A tak umírá, kameny opadávají,

slzy bílé laně do ní tečou,

když chtěla se napít zázraků,

stačilo k ní udělat navíc jen pár kroků.