Matčiny oči

Otevři dnes matko modré oči
abych se naposled do nich podíval
jak se v nich celý svět zatočí
její slzy neštěstí vzaly jako jarní příval

Tvé oči se lámou jako kusy ledu
všude kudy prolézá horská zima
jako strýček mráz květy kreslit dovedu
hleď na tu krásu svýma očima

Prohlédnout smím tvé srdce studené
jenž tak libozvučně bilo na poplach
matčiny mrtvé oči jsou celé zmatené
a vzpomínky v ohni času shořely na prach

Otetvři matko naposled dřevěná vrata
rezavý klíč než zarachotí v nich
na vysoké věži zatím odbije pátá
a nad ní jak chmýří levituje sníh