Jako okvětní list padajíc k zemi

Chtěla bych řvát, křičet, brečet...
Do noci jako okvětní růže list padajíc k zemi.
Chtěla bych mít bílé šaty, které mě budou vést tou temnou cestou a od krve se jednoho dne octnou.

Chtěla bych padat na kolena jako ten list růže která vadne, pomalu...Trpce.
Chtěla bych umírat v těch šatech od krve co jsou a vidět lásku mou jedinou.
Chtěla bych hledět mu do těch oceánových očí, a pak navždy odejít.

A on by zašeptal "nechod, budeš mi tu chybět".
Ale já už budu dávno na té temné cestě.