V černém taláru ulovená
zmrzlou rukou na lahvi
z klína dotýká se noc
mezi šedým sloupovým
bukového lesa
ještě nesvítá
hledání uvrhnutá na zem
nahoře už to prasklo
třpytem hvězdným
nebojím se
laní
jenž oči
v blátě mají
když
otvírají studánky
jelenům
co chodí pít do snů
zarostlých ostružiním
svítící brouci
v divoce nepořádných polomech
hrají si s letokruhy
na katy
nad ránem mých vin
a ani neví
jaké je to pro mne
vysvobození
probudit se
Temněkrásná! Předposlední dotýkáš se Máchy. To já můžu...
Asi to bude probudit se z něčeho. Jsou slova sni a sny. Taky beru raději to slovo první.
29.11.2018 22:31:10 | šerý
někdy to tak bývá ... rána zimomřivá ... však zase bude líp ... jen ustát chvíli ticha ... když sama za nás dýchá ... v duši vnese ... mír a klid ... však zase bude líp ... úsměv.z.
29.11.2018 20:32:04 | zdenka