Masky soudu

Žiju s tebou
tolik let
odvrácená kůro
pomeranče
toužíš se mnou
černé písně pět
a vracíš mě zpět
do zakletého ranče

táhneš mě zpátky
v prostoru a čase
zpět do temných
nočních můr
schovaných
v tom přeslazeném hlase

Slyším tolik
krásných slov
z tolika nevinných očí
zdánlivě...

však tak to není

jsou to jen
masky soudu
co soudí vinníky
bez činů
odsoudí tě..
po chvíli
k nekonečným trápením

proč?
pro vlastní potěšení
ani zázrak
už je nezmění...

A ty
za mřížemi
hniješ
do posledních chvil
ukrájíš
svého utrpení díl

navždy v temné kobce

proč?
pro jejich
vlastní potěšení?

snad..
však možná
zavinil sis sám
svojí duše pád..