Sejdeme se na hřbitově,
snad, až nám selžou ledviny,
nebo rupne cévka v hlavě,
až přestanu psát blbiny.
Možná brzo, snad s rozbřeskem,
každý má jinak dlouhou nit,
lépe sejít dlouhým věkem,
až omrzí nás tady být.
Smrt si brousí kosu tiše,
na každého dojde řada,
mívám divný pocit v břiše,
že už na mne z dáli mává.
Nechovám se zrovna správně,
piju a koukám po ženských,
měl bych žít snad více střídmě,
nelétat hlavou v oblacích.
Ať si to všecko vezme ďas,
já neměnil bych ani den,
žiju stejně jak jeden z vás,
žiju pro chvíli, pro svůj sen.
Sejdeme se na hřbitově...