Vězeň v lese

Snáší se noc,
snáší se na hladinu jezera,
ukaž jak moc
jsi v noci zbabělá.

Odlétá pryč
motýl se zlatou perutí,
jen, malá, křič,
pláč ho zpátky nevrátí.

Ruce se třesou a stromy kolem tvoří mříž,
jak hloupá, malá, jsem…lesní stráž nezboříš.
Pod deku vkrádá se chlad a nemůžeš spát,
tajemství lesa zkus se proto zaprodat.

Nebudeš však vílou, motýlem, ani mechem,
nebudeš svítit pocestným, když nemohou s dechem,
budeš malá, uplakaná mlha, šedá,
co sama se, den co den, s ranní rosou zvedá.