Jak básník skončil

Letní noc, prší..
Stojí uprostřed lesa.
Deštník drží
Naděje klesá
V dálce zahlédne světélko
Zelená kamizola, za uchem pérko.
Dobrý den, smím se někde schovat?
Lesní muž mlčky se otočil.
To snad neumí se chovat?
Pokynul na něj a on šel.

Letní noc, prší...
Naděje z básníka, tu a sem srší.
Zůstaň zde, nikdo tu nechodí a je tady teplo.
Řekl a ukázal na malý přístřešek, kde se nechává seno.
Děkuji moc, jak se vám mužů odvděčit?
Chtěl bych jen člověka, se kterým bych trávil dny.
odvrátil svůj zrak a odešel do tmy.

Letní den, duha.
Zvedá se ze slámy, jde to z tuha.
Vydává se na cestu..
Už ztratil vše, peníze, práci i nevěstu.
Vidí hospodu, na malém kopečku.
Dobrý den, co vám to běhá na dvorečku?
Hladový, bez peněz, pro tebe nic
Zakašle, asi ma zápal plic.
To snad nepracuješ, že nemáš peníze?
Nepracuji. Byl jsem básník.
Napis mi báseň a já ti dam brambory a dva špíze.
Už nepíšu, ztratil jsem můzu.
Tak tedy Odejdi, my neobsluhujeme takovou lůzu.
Vytáhl šperk , co dostal od své milé.
To je zlato... Zlato Bílé!
Dostaneš pečinínku a pivo na celý měsíc!
Pousmál se mladý muž "já chci víc".
Copak?
Nocleh, do konce měsíce.
Hospodský podal mu klíče, o svůj nový šperk bojíc se.

Letní večery, v hospůdce na kopečku.
Vystřídali děsivé noci a vlčí smečku.
Příběhy těch, jež přicházeli z daleka.
Zajímalo básníka, kde je ta řeka.
Našel ji, nebo to snad vzdal?
Našli jej mrtvého, poblíž Česko-Rájských skal.
Na pohřeb, nikdo mu nepřišel,
Vyměnili jej za někoho, jež neslyšel.
Takhle končí příběh básníka, co objevoval svět.
Zemřel mladý, jen dvacet pět let.

Zimní noci, sněží.
Zasněžená příroda, svěží.
A pod městskou věží,
Mladý básník v hrobě leží
Lásku své milé našel.
Zemřel v zimě na černý kašel.

Stovky nocí, stovky dnů
Stovky lidí, stovky snů.
Nesuď básníka, každý je jiný.
Nesměj se tomu co dělá, není líný.
Miluje lidi, ale nesnáší společnost.
K jeho milé hrob je most..
Nenávidí ty hradní hady
Skončil už.. Už není tady.