O vodě

Voda mě včera oslovila,
prý zkoušíme jí zakalit
a přitom chceme, aby byla
nejenom k pití, ale živá,
neumíme k ní promluvit...

S bolestí se mi svěřovala,
že odplavuje trápení,
co svět světem existovala,
vyprahlé duše svlažovala,
tvarovala i kamení.

A teď tu sama v sobě pláče,
potichu ve své skromnosti,
nesmírně tiše zní ten nářek,
že nemá sílu dál odnášet
všechny ty lidské těžkosti.

Říkám jí vodo, svět se mění,
každým dnem už je líp a líp,
mnoho lidí zná probuzení,
přírodních stezek přiblížení,
zkoušíme Zemi pochopit...

... a moc tomu chci uvěřit!!!