Anotace: Před Vánoci 2004 zemřela kamarádka mé ženy - i moje. Byla vdovou jen čtvrt roku...
*
Půjčil jsem ti knihu
S Bohem, nebo bez Boha?
ne však proto,
aby sis s ním začala tykat...
Familierně...
řeklas‘: Jen pár stehů někam,
do vánoc jsem zpátky...
Třetí vánoce už čekám
před božími vrátky.
Marně...
Když se holím u zrcadla
myšlenka se náhle vkradla:
Stojíš za mnou?
srdce tepe,
ale zrcadlo je slepé...
Škoda...
Vrať se!
Namaloval jsem ti obraz
podhorské večerní drama
našich kopců panorama...
Fakt!
To není žádný podraz...
Takový jsi vždycky chtěla,
ještě jsi ho neviděla ...
Přijď...
Jen pár stehů,
okamihů...
Vrať se – čekání mi zkrátit...
Nestojím sic o tu knihu,
ale přijdi mi ji vrátit!
Prosím....
Podraz se nekona... Jednou taky nebudem vzpominat, jak bylo dobre. Ozvenou nasich snu je neco nepochopitelneho. Vse se zda logicke po druhe strance, zcela nelogicke, kdyz pratelstvi zmizi. Bojim se te predstavy, ze se ztratim a ty lidi se kterymi se smeji se nevrati a ja se taky nevratim. Nic se nevrati. Je to logicke? Pokud logika jest. Zustane tu ta myslenka. Zustane tu mesic. A po nem. Nic? A po nem? Nic.
28.12.2018 16:36:57 | clafoutis
Podle stavu vědomostí k Novému roku 2019 se zdá, že je to nejen logické, ale dokonce že to tak je. Život nekončí, končí jen entity... co my víme? pokračování může být i jako záření, emanace, nebo ve formě, která - možná - existuje mimo naše vědomí a zkušenost...
28.12.2018 20:54:27 | aravara
Sestry a bratři - aniž bych vás jmenoval - děkuji všem za projevený souhlas a přízeň. Tento příběh není fikce...
27.12.2018 09:22:44 | aravara
vtíravě osobní :)
ST
27.12.2018 09:09:07 | CeP
Tyhle vnitřní monology uklidňují, znám to, ráda četla...
27.12.2018 07:57:49 | Philogyny