Jen mrva a stopy hlíny,
dnes kráčí ulicemi,
pachem zrůdnosti nasyceny,
pro mě zbyly jen splíny.
Jen mrva a stopy hlíny,
paže věčně nataženy,
z cizího hnízda nakrmeni,
trhají dál, bez pocitu viny.
Jen mrva a stopy hlíny,
trousí se našimi iluzemi.
Oči utopeny nadějemi,
že bude zítra svět jiný.
Nebude, je to tak navždy!
Jsme součástí sebevraždy!