Křehkost okamžiku

Kávu, co uskrávám

a dívám se ti přitom do očí

jestli něco překočí

anebo to přeskočit?

radši než to přehrávat

pozpátku

jako němý film

kdy si pamatuju

pramen vlasů

který ti padal do čela

a pohled, jakým ses na mě díval

ale už ne tolik to,

co jsi říkal

a raději už vůbec ne to,

co jsem říkala já

protože jsem chtěla hlavně

poslouchat

a dívat se

vnímat

tvoji vůni

tvou blízkost

přítomnost, kterou si chci

na dalších pár týdnů

zapamatovat

a pak si ji znovu oživovat

resuscitovat

v sobě

ty myšlenky

  ty pocity

    to všechno

to je všechno

co mám

  co můžu mít

    co budu mít

       a co nebude jinak

ne teď

a možná ani potom...