Nejsem Jan

Jsem Nero a zapálím si vlastní Řím,
potrpím si na okázalých životních pádech,
o svých slabostech moc dobře vím 
a Tiberou proplouvám na jeden nádech.

Nejsem jako on, 
nikdy jsem nebyl a nebudu, 
s úctou přemýšlím o jeho pochodni,
o pevné kontrole vlastního osudu. 

Láje rudých haleká a křičí,
stále je v patách Janově odkazu,
těžko však chápe se mi, 
jak lehce vyhnula se provazu.

Kde my se hrbíme, 
tam on rovně stál,
tam kde on zastavil,
šel téměř každý dál...