Žluté jarní květy
Žluté jarní květy
Žluté jarní květy
Hloubku míru v mračnech doby dává mi jen Bůh;
na okraji lesa blízko – palouk zelený.
Pro květinu pro maminku chodím každý den
na jaře, kdy žlutá barva slunce přemáhá.
Na posteli chudák leží, stářím nehybná.
Do očí mi hledí dítě – zcela, zcela bezmocné.
—
Letos květy nikde nejsou – ani maminka.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Asi není náhodou, že na pietních místech se prezentuje krásná, empatická poezie. Už jsem si také všiml.
Vřelé a pěkně zpracované verše, Arno.
29.01.2019 01:25:23 | šerý
Děkuji. Stále mi maminka chybí. Poslední tři roky jsem se o ní staral v podstatě 24 hodin denně. Udělal jsem si doma "nemocnici" s postelí i zvedákem. Na VZP jsem nečekal. Problém byl i s tou cukrovkou - musela opět do nemocnice a tam dostala nějakou infekci.
Arnošt
29.01.2019 13:12:01 | ARNOKULT
Jseš líbezná bytost...S překrásnou a něžnou, tklivou duší...
29.01.2019 13:18:09 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Moc děkuji. Spíš to není dobře - do "džungle" se nehodím.
29.01.2019 16:41:54 | ARNOKULT
Prozáří všechna místa...Tudíž se hodí :)
29.01.2019 19:23:23 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA