V průvodu emocí
co večer se trousí
v osidlech bezmoci
co zuby si brousí
jen krůček od kraje
kde zkáza se hloubí
radosti nemaje
štěstí kdes bloudí
spočívám u stolu
prázdnotou zeje
sleduji stodolu
co větrem se chvěje
uvnitř je minulost
lehce se hroutí
hrdost i zbabělost
hoří jak proutí
a v dálce základy
nového žití
není to bez vady
však ne ku zblití.