Stáří

Suché jehličí,
Kořeny vratké,
starý strom
tiše vzpomíná,
jak mladí bylo
bezstarostně sladké.

Bába kostnatá,
tvář celá vrásčitá
huba bezzubá,
slintá…!

Kam poděl se
ten dívčí pel,
kam poděla se krása?
Zůstal jí zkrachovalý krám
a věčně prázdná kasa.

I ona vzpomíná,
jako ten křehký strom.
Je to tak dávno….
pro ní je to včera!

Večer,
šťastná na křídlech anděla,
konečně našla odvahu,
i se svým stromem odletěla,
tam odkud není návratu.