Klec

Mé srdce slzy roní,
že přišlo právě o ní.
A až se znovu se šeří,
ta bolest opět udeří.

Bolest velmi známá,
výkřiky do neznáma.
Jak bolí mě ta ztráta,
pád z osmého patra.

Nikdy to nepřestane,
kdo z toho mě dostane?
Jen sám můžu jít dál,
nebo dál utápět žal.

Nikdy to nepřebolí,
to srdce mi nedovolí.
Avšak jednou přeci,
nebudu v té kleci.