Zase v okně sedím,
a hlavu nad životem věším.
Zabalená do deky,
bolesti mám navěky.
V břiše zas mám křeče,
a hlava se mi peče.
Už nevím, jak jít dál,
jako by na štěstí mi někdo stál.
Jen pár lidí mi zbylo,
a já přemýšlím co bylo.
Nad tím, co už vrátit nejde,
čekám, až ta bolest přejde.
Snad přijde to dnes či zítra,
a bude klid vycházející z mého nitra.
Hlavu zdvihnu k oknu,
zrakem lehce pohnu.
Oči své upírám na nebe,
a čekám zde jen na tebe.
Ty však v rukou dřímáš nůž,
do mého srdce ho bodáš, jako tvrdý muž.
A já propadám se v smrt,
i když z života jsem prožila jen čtvrt.
Chápu, že sem nepatřím,
a tak se s vámi loučím.
Na shledanou...
Elí,no tak,život je dar,který si musíme nějak užít,i kdyz to jde těžko,taky si procházim hnusný věcmi,nebo prošla ,a soucitim s tebou.Piš dal básně,nebo napis mně,pust si hudbu,jen aby ti bylo líp.Najdi si nějakou kamarádku,ať nejsi sama ,protože já jsem sama furt,proto je to ještě horší:/Opatruj se
05.11.2020 17:58:41 | Anii
dufam, že tieto myšlienky prejdu a obrátia sa na svetljšie...zvlášť v tak mladom živote..ale viem ake to je cítiť sa tak
29.04.2019 19:28:26 | Ally
Smutné, bolestivé, krásně poskládaná báseň, těším se na další.
Bolest nikdy nezmizí ze ztráty milovaných, znám to sám, si mladá a určitě i silná ,ty to dáš, podle básní si i nadaná.
22.03.2019 15:43:42 | Discord