Věční milenci

Za hudby cvrčků v pole se vydali,
bublavý potok na cestu hrál,
při zpěvu skřivanů, dlouze se líbali,
byla jak královna, on její král.

Za ruce vedli se hluboko do polí,
jen vítr ve vlasech jemně jim vál,
nikoho nebylo v širokém okolí,
parket byl z klasů, začínal bál.

Královský pár v objetí obilí,
vznesl se do výše, až v modré nebe,
na život na smrt, věrnost si slíbili
svět pro ně oněměl, měli jen sebe.

Na zem je vrátilo až kapek šumění,
není jim dopřáno delšího tance,
a z dáli blíží se hromové dunění,
schovat se pod stromy, jediná šance.

Schouleni u kmene mocného stromu,
lásku svou vzájemnou, chtěli si dát,
život jim ukončil blesk a hluk hromu,
ve věčném objetí zůstali stát.