Takové to bylo smutné milování

Nepromluví, nezazpívá,
pro lásku bolest snáší,
malá mořská víla,
své tajemství stráží.

Princ pro jednu srdce má,
spí, ve tváři je vidět růž,
přichází noc osudná,
drobná ruka třímá nůž.

"Jedna kapka krve jeho
ukončí tvé prokletí.
Nezbavíš trápení se svého,
 sama budeš obětí!"

Jak krásný souzvuk jejich srdcí,
v rukou se leskne naděje,
miluje, však zabít musí,
či nechat žít, ať šťastný je?

Moře smutku je tak slané,
slunce povystouplo výš,
zmizely tváře uplakané,
hlubokým spánkem princi spíš.

… a proč je moře rozkvetené,
se asi nikdy nedozvíš.