Samota

Sám ve svém osamění
protloukám se životem,
a co hledám,
k nalezení není,
zbývá jen sten,
co v srdci mám.

Postupně halí se,
můj život do stínu,
nezbývá mi už sil,
pomalu smažím se,
necítím vinu,
snažím se, abych byl.

Vykročit v naději,
po tenké hranici,
ve stínu stromů,
v představách raději,
kráčím po lavici,
vrátit se domů.

Pomalu ztrácím se,
v šedi svých dnů,
zapomínám,
přestože snažím se,
dotknout se snů,
uhasínám.