Utrpení Vůle

Žiji jen ve svých myšlenkách,
které přebývají v zatuchlých místnostech
Mého nitra, jež obsahuje celý svět.
Slzy utápím ve sklenkách,
jejichž obsah hnije mi pak ve vnitřnostech
a stále sám, nemohu ovdovět.

Stvořil jsem si vlastní báje,
Já Všemohoucí Bůh. Každá jiná špína
krčí se hluboko pode mnou
a nikdy Mé velikosti nedozraje.
Já velký jediný, přesto Nic mne obepíná,
Nic, jen před ním jsem na kolenou.

Není červa, jehož bych se bál,
ani Smrti se nebojím, Já jsem Smrt – Ta krásná.
Však Smrt je život a život Smrt
a člověk není, to jen kousek opodál
vše sleduje Má velká Vůle, Vůle ve všem spásná.
Snad i Vůle je nic, pak na co být hrd?