Viděla jsem matku
Viděla jsem matku
Viděla jsem matku
Viděla jsem matku,
jak před rakví stála,
potřetí ji stejná,
píseň rozplakala.
Viděla jsem matku,
třikrát zlomenou,
její prázdné oči,
i třes v kolenou.
Viděla jsem matku,
děti pochovala,
tiše mysl pláče,
za ně by se dala.
Viděla jsem matku,
prázdné tělo ženy,
kruté rány v srdci,
zbudou otevřeny.
Viděla jsem matku,
mnohý jistě tuší,
dvakrát dítě zemře,
třetí s její duší.
Komentáře (33)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Napsala a viděla jsi protipólnoST života...tu bolest si nikdo neumíme představit přesto je reálnou a vyvažující silou vesmíru...jen málokdo toto zvládne projít, všichni však potřebujeme VIDĚT!Díky Vám oběma jsme mohli...s úctou a pokorou děkuji ... a objímám...:)
19.04.2019 07:57:33 | Malá mořská víla
Napsala a viděla jsi protipólnoST života...tu bolest si nikdo neumíme představit přesto je reálnou a vyvažující silou vesmíru...jen málokdo toto zvládne projít všichni však potřebujeme VIDĚT!
19.04.2019 07:57:31 | Malá mořská víla
Nevím proč, připomnělo mi to Erbena.
Ty, milá Dreamy, umíš napsat cokoli.
Ať se ti daří ve všem. Přeji hodně štěstí.
15.04.2019 22:32:43 | mirecek
ach draha Dreamy...
12.04.2019 12:16:44 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
:)
12.04.2019 12:19:04 | Dreamy
Procítěná bytost jako sen za úsvitu,vážim si Tě.Já dnes mám jen slzy a jedinou schopnost, jíž dnes opravdu jediné dosáhnu, je číst poezii...
12.04.2019 12:22:00 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Zpívej...:)
12.04.2019 12:29:02 | Dreamy
Jsi moc hodná,má drahá Dreamy.... :-) Moc a moc hodná.... :-) MOžná něco složim a vložim to jako svoji píseň z Tvořilky...
12.04.2019 12:30:34 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Úmyslně vkládám část vzkazu psaného pro Šerého...:-)
Když jsem byla včera na posledním rozloučení, uvědomila jsem si, že pro mě nešlo tolik o zemřelou a tady zase podotýkám, že ve vší úctě k ní to byl prvotní záměr, s pokorou se rozloučit. Ale pak přišlo něco, co asi nepotřebuji omlouvat, ale zároveň ani zastavit. Nejprve mi hlavou běžely běžné věci, přemýšlela jsem nad zcela obyčejným a aktuálním děním dne, člověk by řekl...hlouposti ve smyslu, " Ještě se musím zastavit nakoupit a dovařit ten vývar,jo ten musím, kvůli Aničce, štve mě, jak teď jí, pak ji nemá být špatně....." a najednou mi sjely oči na pozůstalou ženu, matku tří dětí, z nichž poslední právě pochovávala. Ona...sama vdova, která svého manžela pochovala v přibližně stejném věku, jako své tři děti...najednou jsem si uvědomila, že tou, co je "mrtvá", je právě ona, postava v černém, nehnutě přihlížející, prázdná, průhledná a přitom tak vnímavě bolavá. Myslím si, že na sebe strhla nejen moji pozornost, ale většiny přítomných. Dívala jsem se na ni a sama sobě si recitovala myšlenky, které z nějakého, věřím, že pro mě důležitého důvodu, měly zůstat zachyceny. Jak už jsem psala, v důsledku jsem pochopila, že včera nešlo ani tak o ženu zemřelou, jak ženu "mrtvou", zlomenou
a o mé vnímání pokory ke svému životu, k životu obecně, potlačení malicherností, které vstřikují, celkem neúnavně, jedu do každodenních nádechů.
Přemýšlela jsem, jestli tuto básničku vůbec na Liter umístit, jak bude působit na ostatní, jak moc se budou případní čtenáři bát jejího obsahu, jak moc se budou snažit přehlížet smrt, která je druhou, neodvratnou stranou života, přičemž tou první, je samotné zrození. I když si to zřejmě každý přeje, ale ani láska nepatří k životu tak "konstantně", jako právě tyto dva krajní mezníky.
Sama jsem matkou tří dětí a musím říct, že i když jsem se snažila zachytit bolest ženy, která přišla o poslední dítě, stále pro mě zůstává nepředstavitelnou.
12.04.2019 08:40:35 | Dreamy
Dreamy jsi nádherná lidská vnímavá úžasná... proč je k někomu život tak krutý že ho nelze snést... jsem Ti velmi vděčná že jsi báseň zavěsila
12.04.2019 09:08:35 | Iva Husárková
kolik kolik bolesti asi nosí matky za očními víčky věčné nespavosti.....:-D ST*
12.04.2019 08:16:10 | Frr
překrásná báseň bolest až k zešílení moc se mi líbí ST :-))
12.04.2019 06:11:47 | Iva Husárková
Nebála jsi se k ní vyjádřit Ivi
a jsem za to ráda. :-)
12.04.2019 07:59:37 | Dreamy
až jsem se lekla jak jsem to napsala... je to obrovská tragédie nezhojitelná rána... napsala jsi báseň tak působivě mohutné emoce jsi ve mně vyvolala skláním se před Tebou :-))
12.04.2019 08:17:21 | Iva Husárková
Já vylekaná nebyla, byla jsem vnímavá ke vší té bolesti, kterou nelze pohřbít. I když je to v takové chvíli to, co si člověk přeje nejvíc,...aby to tolik nebolelo.
12.04.2019 08:31:40 | Dreamy
Silné..
11.04.2019 22:01:19 | Nekonecnafrontanaslevyzakcniholetaku