Zloba a smutek

Zloba a smutek ve mně víří,

mám pocit, že se mě zmocní

Chce na povrch vyplout,

ale něco jí v tom brání

 

Smutek mé srdce přepad,

já si však přeji, aby vypad!

Neustále se zpět vrací

jako bumerang udeří

 

Zloba ve mně řádí,

boj v mé duši svádí

Zloba se ve mně hromadí,

do výšky se kupí

 

Maličkost k tomu jen stačí,

aby udeřila silou největší

Pokaždé jen ve mně dřímá,

ty ji vždy k životu probouzíš

 

Tvá zloba je i má zloba

Tvůj smutek je i můj smutek

Tvá bolest je i má bolest

Tvé slzy jsou i mé slzy

 

Všechny emoce s Tebou prožívám,

vždy je s Tebou sdílím,

ale vím, že chceš na to být sám

 

Tvá slova mě zraňují,

mé srdce to velmi zabolí

Slova, co říkáš chytaj za srdce

a bolí, čím dál víc

 

Zloba a smutek se na mě

jako lavina valí,

není to k zastavení

Občas mě zloba a smutek ovládá,

ale moje srdce to nevzládá

 

Zloba a smutek se ve mně dlouho drží,

ze svých spárů mě pustit odmítá

Zloba a smutek je ke mně jako klíště přisátá,

pořád tady zůstává a nemůžu se jich zbavit

 

Jen ty znáš způsob, jak mají odejít,

aby se stále nevracely zpět

Zloba a smutek jsou mí protivníci,

proti kterým neustále boj svádím

 

Ty víš, jak moc mi ublížit máš,

pak s omluvou přicházíš

a já Ti vše odpouštím,

protože Tě miluji