Zrozena z bolu co duši ji trýzní
pod šedavým nebem bez svitu
snad smutný text ve tklivé písni
v chladivé tichosti zdí bytu.
Měnivost věcí v horečce noci
kdy sama si postel odestlává
stále má v srdci ten hořký pocit,
že život není žádná sláva.
Ozvěny křiku a slzy zmaru
pomalu chladnou v povětří
otevře láhev z nočního baru
obsah se stane nutností.
A tak tu leží na zemi chladné
opřenou láhev u boku
a její tělo pomalu chladne
plíce jsou zatuhlé bez dechu.
Alkohol dává, ale i bere
starosti s určitou lehkostí
na konec Ďábel jenž s Bohem se pere
má více štěstí a radosti.