Výčitky

Nikdo nedokáže osušit slzy z mých řas.
To jméno volám do tmy zoufale zas a zas.
Stál při mě,když mě všichni opustili v ten hrozný čas.
Můj dobrý, zlatý, hodný, vždy jsi tu byl včas.
Mě podpořil, pomohl, dal domov, lásku zas a zas.
Já na tvé zavolání, zprávu, úsměv,pokynutí čekala ve zlý čas.
Miluji tvé ruce, ústa, úsměv, hlas.
Teď hrůzou mně tuhne tělo, výčitky se vrací zas a zas,
hrůzou co jsem udělala v nesprávný ten čas.
Svou lásku jsem vyhnala z domova.
Nemohu vrátit ten čas.
Slova vzteku, žárlivosti, zoufalství a bezmoci jsem křičela zas a zas.
Ústa jsou teď němá hrůzou, slzy se řinou z řas.
Proč jsem ti ublížila táži se pořád zas a zas.
Ne, nedá se vrátit nikdy ten čas.
Už nikdy neuslyším ten sametový hlas.
Musím žít sama ve své samotě dál.
Navždy však bude se mnou lásko tvůj hlas,
aby mě v té samotě hřál.