Zkažená duše

já marně hledám cestu schůdnou
nevím kudy život vést
jak zařídit že bude kvést
že bude vonět růží bílou

není radno podrazit své nejbližší
TY,jenž vždy tu byli pro mne
čas s nimi,chvíle nejtěžší
kdy jejich dlaň tu moji promne

stojím tu teď, samota mi říká
že jsem stejný, ne-li snad i horší
že jsem v souboji ne hadem,ale myší
Která za šíření moru pyká

většina ve mne, "Jsi dobrý" říká
je to to dobro,kterému se často stýská
když ábel ve mne potlačí a tříská
na ty povolujíc se vrata mého nitra

Už přestávám mít zdání
že jsem člověk rozumný, kladný
byl můj čin někdy opravdu správným
nebo má osoba vždy každého raní

ten nůž, který zajíždí do mé kůže
pomalu, jistě, každý den srdci blíže
zkažený a pln bolesti druhých
které ranil jsem

je to váha tisíce kovadlin,co dopadá na můj hřbet
pocit motýla bez křídel,vreje se do tváře
jak mohl jsem zabránit zhroucení svého rozumu
proč ranil jsem tuhletu osobu

minulost zlá na tom možná mnoho má
ale přeci,může za vše
může vychovat grázla a nebýt zlá
nebo je to jen další zkažená duše