Má smutná poezie...

Má smutná poezie…

V ruce dýku, v očích slzy,
Schováváš,
Ale před světem odhalíš již brzy..
Nebo jen přede mnou?

A co ty sliby,
Které Tvé srdce tíží,
Někdy to možná byly chyby,
Ale za to se platí..

A sliby… ty se přece plnit mají..
Tak proč?
Ptám se, proč sny o Tobě se mi zdají,
Když Ty si to nezasloužíš.

V duši prázdno a v srdci splín,
Má smutná poezie,
Hledá jen svůj další rým,
Některým lidem, těm se lehce žije,
Já ale zármutek pro Tebe okusím…

A mrzí Tě to snad? Bolí to moc?
Ne to je jen sen,
Ale ten sen má zvláštní moc,
Která zaniká, až když se promění v nový den.

Na stole leží krabička od sirek,
Schované v ní máš své dětské sny,
Kolem ní rozházeno je pár havraních pírek,
A ty se snažíš změnit ty chmurné dny.

Ale víš, že to nejde,
Je to tvůj osud, být stále tak sám,
A čekat jestli to jednou přejde,
ale je to trest za to že jsi nepropadnul mým hrám.

Jsem krutá? Možná ano.
Ale ty jsi byl taky a víc než já,
Teď čekáš s nadějí na každé nové ráno,
Tak přeji ti teď lásko, ať něco pěkného se ti zdá…