Malomyslnost

Zamyšlený pohled v nitro,
sleduje těžkost myšlení.
Už to ke mě zase přišlo,
sám sobě jsem vzdálený.
Pařátem špinavým duší mi drásá,
bubínky praskají když na mě křičí.
Zkázu a zmar vesele hlásá,
nechává stopu hořící.
Oči mlhavým kalem zakrývá,
čímž duši od naděje odřezává.
Zlo nebojí se už ani neskrývá,
pocit štěstí ubodává.
Pod tímto úhlem pohledu,
dobrého není na světě nic.
Utopen v žumpě bez dalších výhledů,
smutek mě ovládá a klesám víc a víc.