Pohlédnu do slunce
Pohlédnu do slunce
Anotace: Vnitřní zpověď, nejistota, nejasné cíle, pochyby nad sebou a jakási lítost nad prázdným životem - to všechno se mi utvořilo v básničku. Nikdy jsem příliš nebyl na rýmovanou poezii, ale tentokrát to ty rýmy prostě chtělo.
O samotě sedím
píši marná slova
klíče ke dveřím, jež nevidím.
Čekám na zázrak
čekám na znamení
na dotek, co mě probudí.
Vidím jen střepy
nevidím celek
svaté i moudré znám.
Mám věřit srdci
nebo jen mysli
na čí radu dát mám?
Vím, že byl čas
kdy něco jsem propás
kámen či oltář nepolíbil.
Zápěstí bez jizev
a tělo bez modřin
zrcadlo pěstí jsem neroztříštil.
O samotě sedím
vyhlížím z okna
čekám na znamení, čekám na zázrak.
Pohlédnu do slunce
a nezavřu víčka
dokud nepochopím či neztratím zrak.
píši marná slova
klíče ke dveřím, jež nevidím.
Čekám na zázrak
čekám na znamení
na dotek, co mě probudí.
Vidím jen střepy
nevidím celek
svaté i moudré znám.
Mám věřit srdci
nebo jen mysli
na čí radu dát mám?
Vím, že byl čas
kdy něco jsem propás
kámen či oltář nepolíbil.
Zápěstí bez jizev
a tělo bez modřin
zrcadlo pěstí jsem neroztříštil.
O samotě sedím
vyhlížím z okna
čekám na znamení, čekám na zázrak.
Pohlédnu do slunce
a nezavřu víčka
dokud nepochopím či neztratím zrak.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk