UŽ BUDE TI OSMNÁCT...

UŽ BUDE TI OSMNÁCT...

Tehdy, v den Tvých sedmnáctých narozenin,
seděl jsi v pokoji a myslel na ni,
z očí Ti kanuly čerstvé slzy,
a v duchu jsi opakoval své přání.

Ona umírala a Ty jsi to věděl,
čekal jsi až řeknou Ti, že je konec,
ona umírala a Ty jsi tu seděl,
možná jsi doufal, že přijde Ti popřát,
...ta ironie...

Blížil se večer,
a ona umřela, pro Tebe, pro touhu,
a Tobě stále slzy z očí kanuly,
jako bys se smutkem uzavřel krutou smlouvu.

Už bude Ti osmnáct,
rok uplynul od její smrti,
už bude Ti osmnáct,
ale za špatný skutek se platí,
Ty to víš a stále opakuješ své přání.

Už bude Ti osmnáct,
ona umřela pro lásku k Tobě,
už bude Ti osmnáct
a ona klidně spí v černém hrobě.

Už bude Ti osmnáct,
a vzpomínáš na ni stále,
proč nemyslel jsi na ni dřív?
Už bude Ti osmnáct,
vzpomínky vynoří se náhle.

Už bude Ti osmnáct
a poprvé svou uznáš chybu...