BOLEST

Krutost v mracích déšť

se vrací, kapky  ztrácí.

Krutost v mé hlavě, myšlenka

mne napadla. Je tak ukrutně

nesnadná, v očích vlhko.

Náhle vše tu zmlko, prudká

bolest do vzpomínky zahalena.

Je, my zle špatně, odevzdaně.

Odejdi z mé hlavy, neurputně se

ji bráním. Už hlavu v dlaních,

před světem ji neubráním.

Vzpomínky se vrací, jsou krásné

a přitom toliko zraňující. Tlukot

srdce, zní najednou tak prudce.

Jako by chtělo z mého těla uniknout.

Nikam nechoď, ještě chvíli prosím

zůstaň. Jen ten tlukot trochu zmírni.

Ještě nejsem schopen, ani připraven.

Tu velmi těžkou realitu života, přivinout.

Chci ji uniknout, ona se vždy ozve, přichází

nepozvána. Je sama, ale má sílu tisíců 

temných sluncí. Vzpomínky krásné přichází

vždy s těmy posledními, vždy prý tak putují.