Nad cihlovým rovem
náhrobek kamenný,
v něm srdceryvný epitaf:
„Člověk Bohu roven?
Samotou oněmí
a blízkost dvou již tvoří dav.“
opakuji: pokus se vyjádřit dobře, ne za každou cenu vznešeně, jako mluvili v časech pradědečků. Taková pomůcka: představíme si že tu větu použijeme v běžném životě. Třeba někomu říct "blízkost dvou již tvoří dav" To by asi koukali že.
---
Báseň je i z hlediska úmyslu zaostalá, nepřináší žádné sdělení, jako kdyby předvedené fráze v archaickém tónu byly už vším. To vůbec, je třeba přinést svůj obsah, tj.něco říct.
23.10.2019 12:14:04 | Karel Koryntka