Tisíc ran osudu

Osud uštědřil mi tisíc ran
Jakoby do těla bodal dýkou
Nářek rozléhá se do všech stran
Však byl poslední naší muzikou

Osud někdy rány líže
někdy nepomůžou ani obvazy
Osud můj,dobře ví že,
Kdo může za všechny úrazy

V jedné ruce třímá karabáč
V té druhé bičem práská
Jsem nucen potlačit slaný pláč
Jen něžný vánek ránu polaská

Do rány mi osud nasypal sůl
ale bílým zlatem vůbec nešetří
Bolestí jsem v noci neusnul
Rány mi ale láska ošetří