Dušičková mamince

Na druhém břehu na mě se usmíváš, hladíš mojí duší aniž by kdo něco tušil.

Cítím lásku, pevná pouta
jenž nikdo a nic nerozpoutá.
Slyším slova, tón tvého hlasu, já oddávám se tomu času.

Ač tma halí neúprosný čas,
už šedivý bys měla vlas.

Vzpomínám, jen tak tě můžu zřít a sama smutkem neumřít.
S unaveným hlasem, přec žila bys v mém čase.

V době převratů a změn, kde lidé nosí spoustu jmen.
V srdci však jen mámu jednu, dávno jsi v nebi, kam nedohlédnu.

Vzpomínám...
Chybíš mi, však vím, že tě jednou uvidím.