Podzim u hradeb

Den je krátký jako ocas
jenž proklouzl hradní škvírou
pod zříceninou chodím jen občas
V okolí to totiž páchne sírou

Jakobych slyšel štěbetat tu myš
Jež zmizela mi v hromadě sutin
zde v hradbách má tajnou skrýš
ke které mně pronásleduje vlastní stín

K hradbám jdu po čáře
Jeseň ze stromů listy rve
Král a šlechta jedou v kočáře
A vítr jim do uší řve

Ty kameny mají mnoho puklin
Které při dešti všechny pukají
Konečně usedám v tvůj klín
pak se dívka se mnou ukájí