Dvě černé růže

Dvě černé růže v květináči
na starém stole mi kvetou,
vůně jejich neomráčí
moji duši slepou.

Černé jako budoucnost má
ty růže jsou, jako krkavčí
křídla suverénně zlá,
však to jim nestačí:

stále pod jejich hypnózou
zraky mé se mlčky chvějí
a ony se svou pózou
uhranout mě chtějí.

Uvadnou, až i já uvadnu,
tlít budou Ony se mnou
až se v hrobě rozpadnu
pod hlínou jemnou.