Jaký to smutný den

Jaký to smutný den
když básník umírá
v očích mu kvete len
a u hlavy zní lyra

Jaký to smutný den
Když básníka pohřbívají
Hrob mu skrápí slzy žen
kterými pak mrtvé tělo umývají

Snad se někdy zastaví
v tom každodenním shonu
tento smutný čas je bolavý
když přihlížet musí básníkovu skonu

Nebe jakoby plakalo nad ztrátou
básníka, jemuž navždy utichl hlas
Zem lehkou má sluncem zahřátou
ale dnes jakoby ztratilo věčný jas