V žáru

roztříštěný mrak holubic
poplašeně vzlétl
mezi plameny
krky se natahují
jak se oči učí dívat
skrze ně
srdce bijí
křídla tlučou
rudé oči plné ohně

kdysi holubice
nyní
shluk žhnoucího peří
s okrově planoucími
zobáky

tolik prosí o déšť !

vyslyšeno

kapky těžce dští mokrost
rychle a za sebou zmateně padají
nesmyslně sem a tam
učí se pršet
než pochopí rytmus
rozpliznou se
v nic

v holubí rozmočený prach
v bláto
co chodci roznesou
na podrážkách