sbohem mami!

Ležíš tu, a tiše spíš.
Proč se to stalo? proč na mě nemluvíš?
Držím tě za ruku,potají vzpomínám,
na život s tebou....radši už nevnímám.
Říkám si, co vše jsme spolu zažili,
"ne,není to pravda, ještě zažijem, uvidíš za chvíli"
Vtloukám si do hlavy že není konec,
Pomalu rozeznívá se černý zvonec.
Nestihla jsem ani říct, jak ráda tě mám,
vše co ti pomůže já teď ráda ti dam.

Vejde doktor a z jeho tváře...
Dá se číst lehce, jak ze slabikáře.
Všechno to skončilo.....
Proč si to vzdala?
Proč si pro rodinu a pro mě nebojovala?
Proč?
Mé slzy na tvář ti stékají,
Už nešeptám nemluvím potají,
křičím!!....srdce mi buší,
jako by ho někdo probodl kuší.
Poslední sbohem, a pusu ti dám,
mám tě ráda, mami, ale teď.......musím jít dál.